Den 1.

Je pondělí 24. dubna a na náměstí se začíná tvořit skupinka turistů a kulturistů. Ještě mamince pusu na rozloučenou, taťkovi zamávat a frčíme ve zlatém autobusu směr Štíří důl. Pohodová cesta trvá něco málo přes hodinku. Dorazíme na místo a zjišťujeme, že jsme na Vysočině, jak jsem jen mohla zapomenout, že zde bývá jiné počasí a většinou o pár stupňů méně. Areál je kouzelný, posazený do malého lesíka s rybníčkem s menším množstvím chatek. Všude jen příroda. Nikomu nevadí tahat těžký kufr a bez problémů přijímáme pravidla našeho nového domova. Děti si samy povléknou postele (ano, opravdu to zvládli všichni) a hned vyrážíme prozkoumat terén. Les ve strmém kopci nám poskytne útočiště před deštěm. Neuvěřitelné, naši přítomnost zaznamenal mlok skvrnitý a věděl, že tento týden se bude raději držet dál. Patří mezi silně ohrožené druhy a většina z nás ho viděla poprvé živého. A kde také jinde. Podle mloka je vlastně Štíří důl pojmenován. Lidé si dříve mysleli, že je to štír. V lese je skvěle, házíme šiškou na terč i do dáli, stavíme domečky pro mloky a vyrábíme znaky. Nemůžeme se dočkat dalšího dne.

Den 2.

Budíček netřeba. Vstáváme půl hodiny předem a jsme natěšeni na další den. Vojta vyzvedává děti na ranní rozcvičku. Nakonec všem přišlo vhod se nadechnout svěžího ranního vzduchu před luxusní snídaní. Počasí nám přeje a vycházíme na naši první túru. Míříme k rybníku Řeka a potom je to prý kousek na Hlubokou, takový malý okruh. To bychom nebyli my, aby nás z cesty něco nesvedlo. Krásná krajina okolo řeky Doubravy nás zavedla k oboře s divočáky, kteří se nás vůbec nebáli. Z procházky se vyklubala 6 km túra členitým terénem. Nejsme žádné bábovky, a tak si odpoledne dáme ještě malý běhací závod v lese. Odměnou je pyžamová party večer a všichni usínají s večerkou.

Den 3.

Je tu středa. Při pohledu z okna se trochu vyděsím. Sněhové vločky velké jako piškoty. Čeká nás další výzva. Než přestane posněhávat, luštíme kódy a hrajeme pantomimu. Konečně můžeme jít na hřiště. Kluci si hrají fotbal a děvčata volejbal. Odpoledne vyrážíme do Krucemburku, rodného města Jana Zrzavého. Monitorujeme, jak dlouho nám to trvá, zítra nás totiž čeká celodenní výlet. V Krucemburku si koupíme nějakou dobrotu, v IC navštívíme pamětní síň tohoto mistra, potom hurá na švestkové knedlíky a večer opékáme buřtíky. Děti se chystají na soutěž talentů, kterou pro ně vymysleli osmáci.

Den 4.

Ráno už před budíčkem stává málokdo. Nachozené kilometry jsou znát, ale nás čeká opravdu nabitý program posledního dne. Ráno orieňťák, odpoledne výlet autobusem do Hlinska, zpátky pěšky z Krucemburku, vyhlášení soutěže talentů a večer noční bojovka. Dá se tohle vůbec všechno stihnout? Ano, když máte tak skvělou partu.

Den 5.

Máme sbaleno. Loučíme se s paní Jarkou Pecinovou, jež nám byla babičkou, a míříme domů. Vezeme všechny a snad i všechno. Odvážíme si také zážitky, nové přátele. Já si odvážím vzpomínky na krásných pár dní, které se opravdu vydařily, dvě dívčí čepice a spoustu fotek. Děkuji čtvrťákům, že ze sebe vydali jen to nejlepší, skvělým osmákům, protože bez nich by to nebylo ono a v neposlední řadě paní učitelce Daně Staňkové, protože bez ní by to nešlo vůbec. Doufám, že nám dobrá nálada vydrží aspoň do prázdnin.ř