Den 1.

Je pondělí 24. dubna a na náměstí se začíná tvořit skupinka turistů a kulturistů. Ještě mamince pusu na rozloučenou, taťkovi zamávat a frčíme ve zlatém autobusu směr Štíří důl. Pohodová cesta trvá něco málo přes hodinku. Dorazíme na místo a zjišťujeme, že jsme na Vysočině, jak jsem jen mohla zapomenout, že zde bývá jiné počasí a většinou o pár stupňů méně. Areál je kouzelný, posazený do malého lesíka s rybníčkem s menším množstvím chatek. Všude jen příroda. Nikomu nevadí tahat těžký kufr a bez problémů přijímáme pravidla našeho nového domova. Děti si samy povléknou postele (ano, opravdu to zvládli všichni) a hned vyrážíme prozkoumat terén. Les ve strmém kopci nám poskytne útočiště před deštěm. Neuvěřitelné, naši přítomnost zaznamenal mlok skvrnitý a věděl, že tento týden se bude raději držet dál. Patří mezi silně ohrožené druhy a většina z nás ho viděla poprvé živého. A kde také jinde. Podle mloka je vlastně Štíří důl pojmenován. Lidé si dříve mysleli, že je to štír. V lese je skvěle, házíme šiškou na terč i do dáli, stavíme domečky pro mloky a vyrábíme znaky. Nemůžeme se dočkat dalšího dne.

Den 2.

Budíček netřeba. Vstáváme půl hodiny předem a jsme natěšeni na další den. Vojta vyzvedává děti na ranní rozcvičku. Nakonec všem přišlo vhod se nadechnout svěžího ranního vzduchu před luxusní snídaní. Počasí nám přeje a vycházíme na naši první túru. Míříme k rybníku Řeka a potom je to prý kousek na Hlubokou, takový malý okruh. To bychom nebyli my, aby nás z cesty něco nesvedlo. Krásná krajina okolo řeky Doubravy nás zavedla k oboře s divočáky, kteří se nás vůbec nebáli. Z procházky se vyklubala 6 km túra členitým terénem. Nejsme žádné bábovky, a tak si odpoledne dáme ještě malý běhací závod v lese. Odměnou je pyžamová party večer a všichni usínají s večerkou.

Den 3.

Je tu středa. Při pohledu z okna se trochu vyděsím. Sněhové vločky velké jako piškoty. Čeká nás další výzva. Než přestane posněhávat, luštíme kódy a hrajeme pantomimu. Konečně můžeme jít na hřiště. Kluci si hrají fotbal a děvčata volejbal. Odpoledne vyrážíme do Krucemburku, rodného města Jana Zrzavého. Monitorujeme, jak dlouho nám to trvá, zítra nás totiž čeká celodenní výlet. V Krucemburku si koupíme nějakou dobrotu, v IC navštívíme pamětní síň tohoto mistra, potom hurá na švestkové knedlíky a večer opékáme buřtíky. Děti se chystají na soutěž talentů, kterou pro ně vymysleli osmáci.

Den 4.

Ráno už před budíčkem stává málokdo. Nachozené kilometry jsou znát, ale nás čeká opravdu nabitý program posledního dne. Ráno orieňťák, odpoledne výlet autobusem do Hlinska, zpátky pěšky z Krucemburku, vyhlášení soutěže talentů a večer noční bojovka. Dá se tohle vůbec všechno stihnout? Ano, když máte tak skvělou partu.

Den 5.

Máme sbaleno. Loučíme se s paní Jarkou Pecinovou, jež nám byla babičkou, a míříme domů. Vezeme všechny a snad i všechno. Odvážíme si také zážitky, nové přátele. Já si odvážím vzpomínky na krásných pár dní, které se opravdu vydařily, dvě dívčí čepice a spoustu fotek. Děkuji čtvrťákům, že ze sebe vydali jen to nejlepší, skvělým osmákům, protože bez nich by to nebylo ono a v neposlední řadě paní učitelce Daně Staňkové, protože bez ní by to nešlo vůbec. Doufám, že nám dobrá nálada vydrží aspoň do prázdnin.ř

22. května se naši čtvrťáci vydali do Prahy na tvořivou dílnu „Rusalka“ do Muzea Antonína Dvořáka. Celý den začal pro mnohé objevně - jeli totiž poprvé metrem a zvládli to jedničku! V muzeu se nás hned ujala mladá paní lektorka, která nás přivítala v převleku - osobou Antonína Dvořáka a uvedla nás pak nenásilnou formou do období jeho života - přelomu 19. a 20. století a seznámila nás krátce s jeho osobností a dílem. Hlavní částí tvořivé dílny ale bylo: poznat blíže operu jako hudební formu a děj opery Rusalka, který lektorka srovnávala s (dětem již známou) pohádkou o Ariel. Děti si zkoušely tančit, zpívat nebo dirigovat jako v opeře, ale také vybírat postavy a dokončovat příběhy, nad jejichž divadelními zapracováními jsme se všichni zasmáli! Celé dopoledne jsme si užili a věřím, že už si v příštích letech při výuce děti vždy vzpomenou: jak vypadá opera, operní divadlo či orchestr a o čem vypráví opera Rusalka od jednoho z našich největších hudebních skladatelů Antonína Dvořáka.

Veronika Pokorná

Nevíte, kdo je to Querbur? My jsme to také nevěděli, dokud jsme se 4. května nepotkali s panem Michalem Vlkem v městské knihovně v Přelouči. Tajemství Querburů je fantasy kniha pro děti a Querbur je druh miniaturních lidí žijících v pohádkové říši na mohutném dubu. Hlavním hrdinou příběhu je třináctiletý Kryštof Potůček, který se ztratí, když si cestu ze školy zkrátí lesem. Právě tuhle část z celého příběhu nám pan Vlk četl a pak nám dával různé otázky, protože si pro nás přichystal soutěž, a výherce si mohl odnést knížku domů.

Musím říci, že děti poslouchaly velmi pozorně a vyprávění je opravdu zaujalo. Příběh má spád, je napínavý a promyšlený. Kniha je i pěkně ilustrovaná a určitě stojí za přečtení.